kvaska2. - text.doc (142,5 kB)

Kvaska II. aneb láska na 100 let

Kapitola 1.

Píše se rok 2007 a všichni kluci jsou na vojenském táboře. Mezi nimi i Micky, mladý a sympatický kluk, kterého drží nad vodou pouze fotografie a láska k muzikálové hvězdě Karin Lipertové. Micky tajně doufá , že se jednou dostane do Karininy blízkosti .

    Jednoho dne zjistí, že divadlo Kalich připravuje konkurz na nový muzikál, ve kterém Karin hraje hlavní roli. Micky přemýšlí, jak se dostat na konkurz, ale nakonec ho napadne jediné, možné řešení. Útěk.  Počká, až do tábora přijede vojenská kontrola, a pokusí se zmizet.

  V době kdy je stráž u brány na kontrole uteče. Utíká tak dlouho, dokud se nedostane za část, kde tábor leží. Teprve až jsi je stoprocentně jistý, tak se zastaví, a chvíli si vydechne, protože je celý uřícený, lehne si do trávy a usne.

  Po hodině se probudí, je úplně mim, a sotva se vzpamatovává. Zvedne se ze země a pokračuje dál. Po dvou hodinách se konečně dostal do divadla. Odebral, vyplnil a odevzdal přihlášku, a čekal, až na něj přijde řada.

  Micky vstoupil do sálu a začal zpívat. Režisér jej nakonec nepřijal, ale Micky je chytrý a mazaný, proto si vezme text, naučí se ho a za čtrnáct dní přijde na první čtenářskou zkoušku.

  Když vstoupí Micky do sálu, zrovna rozdělovali role. Po ukončení projevu režisér dodá: „no snad jsme na nikoho nezapomněli a můžeme tedy začít první čtenou zkoušku“.   „Zapomněli jste na mě“ vykřikne Micky z hlediště. „ A jak se jmenujete?“ zeptá se režisér. „Denis Novák“ odpoví Micky, a je pěkně naštvaný.

  Na jevišti všichni udiveně debatují jak je to možné, co se stalo, apod. . Pak zjistí že už nemají volnou roli. Jenže Mirek se podívá do seznamu rolí, a po chvíli řekne, že ještě nemají sfinga.  „ A jo to mohlo být. Budete hrát sfinga.“   

 „Denis Novák!“ zakřičí Mirek přes celý sál.

  Pak se Mirek odebere s Mickym do kanceláře, vyplnili přihlašovací list.

„Stejně nechápu, jak jsem mohl ztratit Váš přihlašovací list.“

Micky pokrčí rameny, poděkuje a odejde.

  Režisér se postaví na jeviště a vybízí: „ půjde se mnou: Karin, Denis, Radim a Sylva.“  Všichni čtyři se zvednou, a odejdou s režisérem do vstupní haly , usadí se , režisér tleskne a říká: „ Scéna sedum, zverimex, jedem.“  Radim s Karin začnou mluvit z textu: „Dobrý den.“ – „Dobrý den. Čím vám mohu posloužit?

„Hmm…, chtěla bych si koupit papouška.“

 „a chcete malého papouška nebo velkého. Chcete…. 

„Stop! Stop! Karin prosím tě nešlo by to trošku svůdněji? Jo. Pudem ještě jednou.“

„Dobrý den.“ řekla Karin tak svůdně, jako kdyby ho chtěla sbalit. Pan režisér ji hned samozřejmě napomene, že Suzi nechce sbalit toho prodavače, ale že se rozešla s klukem, že je smutná, nešťastná a proto si jde do zverimexu koupit toho papouška.

  Micky samozřejmě neváhá a neotálí, a hned začne s dobýváním Karininých hradeb. Využije toho, že sedí naproti sobě, a začne do ní strkat. Karin samozřejmě není hloupá, a Mickyho ucítí. První mu začne uhýbat, ale pak přestane, a nechá ho tak. Jenom se na něj podívá, a tajemně se usměje

  Druhý den je režisér dost naštvaný, a dává to celkem jasně najevo. „Kdybych naše zkoušky přirovnal k těhotenství, tak se právě nacházíme tak v pátém měsíci. Už máme bříško, ale plod je ještě zcela nefunkční. Teďka kdybychom porodili, tak bychom chcípli. Do teďka jsme tančili polku na vesnické zábavě, ale od teď budeme tančit tango na národní úrovni jasné!!! Dneska bych rád nahodil scénu číslo, číslo……… sedm.“

 „Osm.“

 „Scéna  číslo sedm, přepadení zverimexu.“

 „Ale v plánu máme číslo osm.“

„No tak si to přepiš.“

„No, ale když takhle budeš měnit ty scény, tak nám pak nebude sedět plán zkoušek.“

Režisér se nechápavě zeptá: „Co je? já Ti nerozumím.“ Mirek převrátí oči v sloup: „No ti herci chodí na zkoušky podle nějakýho plánu,a takhle se Ti může stát,že ty herce nebudeš mít k dispozici.“

„Aha. Pauza!!!! Mirku řekni mi kdo hraje ve scéně číslo sedum?....“ Mirek se podívá do scénáře: „Karin, František. Radim a Ven…..ca.“

„A teď mi řekni, kdo hraje ve scéně číslo osum.“

Mirek obrátí list: „Karin, František, Radim a Venca.“

Režisér se s vražedným pohledem zeptá: „Aha takže mám k dispozici herce na tu scénu?“

„Ano.“

Režisér si ho začne pěkně vychutnávat: „Ne já Tě neslyším.“

„Ano“

„Ne nahlas to řekni.“

„Ano.“

 „ Ne Ty se postavíš, a přede všema tady řekneš:

Ano pane režisére máš herce k dispozici.“ Zakřičí režisér na celé kolo, a pak v klidu: „Vážená posádko,právě jsme dostali povolení do scény číslo sedm. Když se podíváte kolem sebe, uvidíte zverimex z třicátých let, a krásnou, blonďatou dívku,která si právě kupuje papouška. Zazvonil zvonec, a na jeviště přišla Karin: „Dobrý den.“……K Mickymu si v hledišti přisedne Tereza a povídá: „Deny.“

 „Co je?“

 „Jak znám Radima, tak se stoprocentně někde v tom textu škobrtne, a navíc jim tam chybí klec.“

„No a co já s tím?“

 Tereza převrátí oči v sloup: „Ach jo .Rejža dá pauzu, než tu klec přinesou, Radim zmizne na WC, no a Ty toho využiješ, protože Karin má na zadku roztržené kalhoty. A Ty za ní půjdeš jako, že sis toho všiml, nabídneš jí mikinu, ať si ji dá kolem pasu, a dáš se s ní do řeči. Jo?“

„Ok. Díky.“

„Ale nemáš zač.“

Micky přijde na jeviště, a začne s Karin flirtovat.

  Po pár hodinách se všichni odeberou do zkušebny. Franta s autorem se postaví ke klavíru, a Franta začne zpívat: „Je to jak nic, to totiž neváží víc, je to něco jak dech, jak přání na křídlech. Je to nemožnej cíl, kterej si vymyslil. Je to jak sen co ráno rozpustil den, nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil.“

„Prr! Franto  tam je C, Ty si zpíval D zkus to znovu.“

 „Ok.“ A zase zpíval falešně. Autor už je tak vytočený, že Frantu seřve jak psa, a pošle ho pryč. Franta odchází, otočí se a řekne: „Já su teda taky hvězda.“

„Ne, ty si kretén. Kdo děláte svinga?“

„Já.“ odpoví Micky a pokračuje dál.

  Když skončili, zavolala si Tereza Mickyho, k sobě do šatny. Zavřela dveře, a řekla Mickymu, ať se posadí. „Co se děje? Proč se mnou potřžebuješ tak naléhavě mluvit?“ zeptal se Micky vystrašeně. Tereza už tak byla docela dost naštvaná, a tak mu řekla: „Hele, nech těch pitomostí, ono to, o čem s tebou chci mluvit, není žádná sranda.“

„Terez ty mě děsíš. O co jde?“

„O tebe jde. Poslouchej, já to nechtěla nikomu říkat, ať z toho není malér, ale s tebou o tom mluvit potřebuju a musím. Hele, že ty tady nejsi jenom tak. Jenom kvůli herectví, a tomu muzikálu. A ten podfuk s tím přijetím, taky nebyl jenom z legrace, a to, že pořád koukáš po Karin, taky není samo sebou. A jak jsem si stihla všimnout, tak nejspíš nejsi ten, za kterého tě tady všichni máme, že?“

„A proč chceš tohle všecko vědět? Máš pravdu, ale nechci to nikomu říkat, protže by to špatně skončilo.“

„Tak dost. Přestaň s těmi pitomostmi. Ať je to cokoliv, neřeknu to nikomu. Ale řekni, mi kdo opravdu si. Prosím, řekni mi pravdu. Jsme kamarádi, tak vklidu.“

„Budiž, tak dobře, ale nikomu ani slovo.“

„No jo. Fakt si myslíš, že bych tě někde napráskala? To nemyslíš vážně.“

„Dobrá, dobrá, sorry. Já ti to teda řeknu. Jenom tak tady fakt nejsem. S tím přijetím, to byl podfuk, a nejsem ten, za kterého mě tady všichni považují. Poravdě, jsem utekl z vojny. Ale, protože nejsi slepá, a už mě dobře znáš, tak víš, že jsem neutekl proto, že bych chtěl někomu ublížit, ale důvod toho útěku je jiný. Ve skutečnosti jse nejmenuji Denis Novák, tak jak si tady všichni myslí, ale mé pravé jméno je Micky. Spisovně řečeno, Michal Šrámek. Micky je moje přezdívka, a od mala mě tak všicni oslovují. A taky sis stihla všimnout, že pořád koukám po Karin. Jak už si říkala, není to samo sebou. Karin, znám už dlouho jenom z časopisů, a už dlouho ji mám rád, nebo spíš, už dlouho jsem do ní zamilovaný, až po uši. Já vím, že je to možná směšné, ale je to tak. Vím, že není taková, jak si všichni myslí, ale jak jsem stihl postřehnout, tak Karin už je zadaná.“ řekl smutně.

„Hele, ono to s ní není, tak jak to na první pohled vypadá. Karin s Oskarem sice je, ale nemiluje ho. To ti můžu potvrdit. Nechce s ním být, ale ještě mu to nestihla říct, protože z něj má strach, a bojí se ho. Ví že je to blb, a nervák, a mohl by jí hodně ublížit. Neřekla to jemu, ani nikomu jinému, jenom mě. Jsem jediná, která ví, jak to s ní opravdu je, a kdo s ní komunikuje, a baví se s ní. Takže ti říkám, jak to sní skutečně je, ale nikomu ani slovo jasné!!!“

„Jo, jasné. To jsem nevěděl, a ani nepostřehl. Takže si vážně myslíš, že mám nějakou šanci?“

„Já si to nemyslím, já to vím. A šanci, máš velkou, jako hrom. Využij toho, dokud je ještě čas. Dokaž ji, že ji máš opravdu rád. A hlavně ji otevři oči. To ji trochu chybí. Oskar ji pěkně oblbnul, a ona se nějak už nekouká kolem sebe. Znám Karin už pěkně dlouho a vím, jaká je. Strašně se změnila. Bývala to bezva holka, ale Oskar ji pořádně popletl hlavu, že skoro neví co dělá. Alespoň, že jeho už z části prokoukla, zjistila, že je to darebák, a snaží se od něj odejít. Ale já myslím, že kdyby věděla, že ji máš opravdu rád, tak by se ho spíš zbavila. Je to fajn holka,a pokud jí dokážeš, co k ní skutečně cítíš, tak máš šanci získat si její srdce. Zkus to. A já ti budu nápomocná, jak jen to bude možné. "

  Po zkoušce všichni odchází z divadla, jenom Micky se schová na záchodě, a počká až všichni odejdou, přijde do hlediště posadí se, a pak si všimne na jevišti něčeho podezřelého. Vidí, že se tam někdo hýbe, a taky slyší hudbu. Po chvíli se na jevišti objeví Karin, a začne podle hudby tancovat a nádherně zpívat.

  Mickymu lezly oči z důlků, a nemohl se vynadívat. Byl unešen její krásou, a nádherným půvabem, kterým doslova překypovala. Po ukončení Karinina tanečního vystoupení se Micky schoval, a za chvíli usnul.

  Probudil jej až hlasitý křik: „Áááá…. neříkej mi co mám, a co nemám dělat, já si budu dělat, co budu chtít, a teď se nechci fotit hotovo!!!“

 „Miláčku já tě chápu, ale napadlo tě někdy, že muzikál potřebuje třeba taky reklamu?!!“ 

„Sakra ty zatracenej blbečku, běž s tou tvojí reklamou už do prdele, proč se nefotí třeba Franta nebo Michal?“

„Ale vždyť se fotí.“

„Ale já zase nechci bejt, je mi z toho zle, juž jsem všude.“

V zákulisí je zrovna Tereza, ještě si opakuje text, až uslyší křik, vstoupí na jeviště, a zakřičí:

„ Co se to tady děje? Karin!! seš v pořádku?“ Chytne Karin za ramena a podá jí kapesník.

„Oskare co to má být?“

„Ale nic, jen jsme si povídali.“ řekne Oskar jako by se nechumelilo.

„Jo povídali, aha, a proto je Karin celá ubrečená jo. Nedělej ze mě laskavě vola.“ Terka se naštve, přijde k Oskarovi, a říká mu: „Ty zatracený mizero, teď mě dobře poslouchej. Ještě jednou tě uvidím v blízkosti Karin, tak s tebou zatočím, tak, že se budeš divit i ušima jasné!!!“

Oskar to samozřejmě nebere vážně, a okamžitě se začne smát: „Chaha, už se bojím.“

„Hmm, ani se nedivím, protože holku, ještě navíc tak krásnou a milou jako je Karin, kritizuje a křičí na ni taky jenom srab a posera jak vyšitý. A teď vypadni, nebo uvidíš.“

„Cch.“

„A ven.“ Terka přijde k Oskarovi, otočí ho, a trčí do něj tak silně, že málem spadne z jeviště. Rychle přiběhne ke Karin, chytí ji za ramena a pomůže vstát.

„Pojď “, řekne, odvede ji do šatny. Tam se Karin posadí, a brečí ještě víc, než předtím. Tereza jí podá sklenici vody, přisedne si k ní, a povídá: „Karin, co se stalo? Proč po tobě Oskar tak křičel?“

„Ále, chtěl, abych jela do televize dělat rozhovor, a já ho poslala do háje.“

„A proto tak vyšiloval?“

„No jo no. Víš já si myslela, že mě miluje, ale spletla jsem se.“

„Karin poslouchej mě. Oskar tě totiž nikdy doopravdy nemiloval, a byl s tebou jenom proto, aby se já nevím jak mohl chlubit, že chodí s muzikálovou hvězdou.“

„No asi zůstanu na vocet.“

„Ále neříkej. A já tvrdím, že to není pravda.“

„Jak to? Co tím myslíš?“

„No já totiž vím o někom, kdo tě doopravdy miluje.“

„Kdo? Kdo by mohl mít rád někoho takového jako já?“

"Karin, zatraceně, otevři oči. To není normální. Nikdy jsi taková nebývala. Co se s tebou stalo? Ty mi teď možná nerozumíš, ale já it řeknu, co se stalo. Nikdy jsi nebyla, taková jako teď. Od momentu M, kdy jsi poznala Oskara jsi jiná. Zamával s tebou, jako s kusem hadru.Popletl ti hlavu, a pokusil se to udělat tak, aby sis toho nevšimla. A povedlo se mu to. Ale jestli sis toho nevšimla ty, tak já rozhodně ano. Úplně ti zamotal hlavu. Vzpamatuj se sakra……

"Terez, Terez moment. Teď jsi trochu vedle. Už z té hádky si mohla leccos postřehnout. I když ty jsi to vlastně neslyšela celé. To, že mi Oskar popletl hlavu vím už pěkně dlouho. Snažím se mu bránit, ale často to není tak, jak bych si představovala. Je možná pravda, že se nekoukám kolem, že nemluvím s ostatními, že jsem taková…..až příliš neutrální. Ale ne proto, že bych o tom nevěděla. Oskar si nesmí všimnout, že mi ty věci začínají docházet. Já s ním nechci mít problémy. Všichni se na mě dívají skrz prsty, nikdo se mnou nechce bavit a všichni mě tu mají za naivní bárbínu. Ale to přesně Oskar chce. Ale teď už vím, kdo to je a  snažím  se od něj odejít, ale nemůžu být moc hrr, protože mám strach, co by udělal, kdyby zjistil, že jsem ho prokoukla, a všechno vím. A oči se mi pomalu, ale jistě otevírají do kořán. Jsem jiná než předtím, ale Oskar si nesmí ničeho všimnout. Tak to je mé vysvětlení, teď víš, co se se mnou skutečně dělo. A děkuju ti, že jsi mě vyslechla. "

"Promiň, Karin. Ale jsem ráda, že jsme si to zaplaťpánbůh vříkaly. Vím, že jsi hodná holka, ale teď to musíš ještě dokázat ostatním. A především tomu, kdo tě opravdu miluje, "řekla Tereza s úsměvem.

„Kdo?“

„No přece ten Denis, který za tebou přišel na jeviště s tím, že máš na zadku roztržený kalhoty, ten, který se na tebe neustále při zkouškách kouká, a v jednom kuse se s tebou snaží dostat do řeči.“

„Počkej, já už vím koho myslíš.“

„No hurá. A navíc pokud se pamatuješ, tak na tom konkurzu ho tenkrát nepřijali, a on se tu přesto dostal.  A proč? No protože tě miluje.“

„Proboha proč mi nic neřekl?“Zeptá se Karin udiveně.

„Čeká, až na to přijdeš sama. A ty pokud oi něho alespoň trochu stojíš, tak by jsi mu to měla dát nějak najevo.“

Karin  převrátí oči v sloup a přemýšlí: „Což o to on je velmi milý, ale myslíš, že mě doopravdy miluje?“ Tereza se usmějě a povídá: „Chceš se vsadit, nebo mě poslechneš?“ Karin skloní hlavu, zdvihne oči nahoru a potichu řekne: „Děkuji.“

„Za co?“

„Byla jsem úplně slepá, nenapadlo mě, že by mě mohl mít rád.“ Karin se vybrečela a chvíli is zdřímla.

  Mezitím, co spala, zmizela Tereza z její šstny a utíkla k Mickymu. Když k němu konečně dorazila, Micky se na ni usmál a ptá se: „Proboha co blbneš? Hoří, nebo co?“

„Jo, hoří, a já to přišla uhasit.“

„Tak co se stalo?“ ptá se Micky.

„Micky teď mě dobře poslouchej a dávej pozor. Před chvílí, když jsem si ještě v zákulisí opakovala text, zaslechla jsem Karin s Oskarem, jak se hádají.“

„Já to slyšel taky. Křik té chuděry Karin mě vzbudil. Akorát jsme pořádně nerozuměl o co přesně jde. Nechtěl jsem ale vycházet, aby mě náhodou nezmerčil ten idiot Oskar.“

„Dobře si udělal. Nicméně, když jsem do té jejich hádky vstoupila já, Karin byla dost ubrečená a nešťastná. Oskara jsem splula jak psa, a dost jasně ho varovala, aby jí dal pokoj, ale myslím, že to bude chtít chlapskou ruku. Potom jsem mluvila s Karin, aby se trochu uklidnila. Ona ubrečená začala s tím, že už se nikdy nezamiluje, a že zůstane na ocet, a tak dále. No a já jí na to řekla, že vím o někom, kdo jí doopravdy miluje. A jak jsem tak povídala a povídala, tak jsem jí řekla, že ten nškdo seš ty.“

„Aha, no tak to nevím jestli jsi udělala dobře.“

„To je teďka jedno, já jen abys o tom věděl, ale před Karin ani slovo. Jako že nic nevíš, a nic jsem ti neřekla.“

 Ráno už byla zkouška v plném proudu. Všichni herci bylli na jevišti, jen Karin mezi nimi chyběla. Micky seděl u závěsu a koukal od zdi, když najednou cítí, jak do něj někdo strká. Otočí se, a ze závěsu kouká Karin: „Ss!! Chci s tebou mluvit.“

„Po zkoušce se schovej na záchodě, a počkej až všichni odejdou.“

„Co že?“

„No, neboj se sama tady nebudeš, slibuju.“ řekne Micky s úsměvem ve tváři.

„Tak jo.“ odpoví Karin a zmizí.

   Po zkoušce se Micky schová na záchodě, a počká, až se divadlo zavře. Potom vyjde z pánského wc, a potichu, neslyšitelně vejde na dámské toalety. Micky využije toho, že je Karin otočená zády k němu, vytáhne z kapsy šátek a zaváže jím Karin oči. Ta se dost vylekala a zadržela dech.

„Kdo to je? Deny nech toho.“

„Já nejsem Denis, ten tady není. Zajistil jsem ho, abych s tebou mohl být sám.“ Karin se celá klepe strachy a povídá: „A kdo jsi vlastně ty?“

„To se hned dozvíš, pojď.“ Chytne jí za ramena a vyvede z toalet.

  Nechá ji stát na chodbě, otevře dokořán dveře do sálu, přijde ke Karin, podebere ji ruce od ramen, zavěsí si je za krk, a veme jí do náručí. Aby mu náhodou nevyklouzla, tak jí zašeptá do ucha: „Pevně se drž, a hlavně se neboj, a neklapej se tolik, neublížím ti.“ Karin se uklidnila, přestala se třást, a Mickyho chytla kolem krku ještě pevněji. Micky ji donese až do sálu, posadí ji na jeviště, a sundá ji šátek. Karin si protře oči, rozkouká se, a pak vedle sebe vidí Mickyho. Je celkem překvapená, a udiveně se ho zeptá: „To ty? To ty jsi mi zavázal oči?“  Micky se ne ni usměje, a přizná, že jo. Karin se na něj taky usměje, ale pak zase trochu zvážní. Otočí se na Mickyho a povídá:

„Denisi, já si s tebou nepřišla povídat, ale promluvit si. Poslouchej, já…… no nevím jak mám začít…..

„Karin klid, uklidni se. Zhluboka nádech, a začni od začátku. Proč si vůbec chtěla, se mnou tak naléhavě mluvit?“

Karin je skoro celá v rozpacích, a tak s trochu koktavým hlasem řekne: „Nech těch stupidních otázek. Ty víš, co jsem ti chtěla. Co se to děje kolem mě? Nebo spíš kolem nás dvou.“

„Co tím myslíš?“

„Ty moc dobře víš, co tím myslím. Nědělej ze sebe takového pitomce. Myslím si, že oba dva dobře víme, o čem mluvím, že?“

„Tak trochu.“

„Tak trochu, jo.Hmm…. Denisi nech toho. Nejsem slepá, celý den po mě koukáš, jak po…..já nevím jak bych to řekla.“

„Karin, ty nejsi hloupá, moc dobře víš, proč po tobě tak koukám. Víš, že to není jenom tak, jenom z legrace, nebo protože jsi krásná. Už z toho našeho posledního rozhovoru na jevišti, a z toho, že jsem do tebe strkal nohou tenkrát pod tím stolem, když jsme měli první čtené zkoušky. Vím, že jsi mi první uhýbala, ale pak jsi přestala z nějakých záhadných důvodů.“

„Já vím, že se něco děje, ale nerozmím tomu. Skoro tě neznám, nic o tobě nevím, a nikdy se mi ještě nestalo, aby se mnou mohl někdo takhle…. jakoby manipulovat. Nemyslím to samozřejmě doslovně, ale tohle se mi ještě nikdy nestalo, a není to příliš normální. A kdo vlastně si?“

„To není. Jednohlasně s tebou souhlasím.“

„Víš, já cítím, že….že…..že si nejsme lhostejní, ale nevím, co se to mezi námi děje. Já to nechápu, protože se mi to ještě nikdy nestalo. A nevím, co ty mi k tomu všemu řekneš. Budeš toho jistě vědět víc než já.“ Micky se zhluboka nadechl.

„Karin, řeknu ti to takhle. Já ve skutečnosti nejsem ten, za kterého mě považuješ. Nejsem Denis Novák, a nejsem jako ostatní, alespoň ne tak úplně. Jako jediné osobě ti řeknu pravdu, ale nelekni se, až ji uslyšíš. Ve skutečnoti jse jmenuji Micky a utekl jsem z vojny. Neboj se, řeknu ti proč jsem utekl. Ale ty už teď asi víš, proč jsem utekl, že?“

„Tuším, ale nechci to říkat nahlas.“

„Neboj se, nemáš vůbec žádný důvod. To, co cítíš, že se kolem nás něco děje, a že si nejsme lhostejní, není jen tak. I přes to, že mě skoro neznáš, něco cítíš, a oba víme, že to není jen tak, že?“

„Jo.“

„Ale abych ti konečně řekl, to na co čekáš. Z té vojny jsem utekl kvůli tobě. A proč zrovna kvůli tobě? Myslím, že na to už tu odpověď znáš, ale raději ti to řeknu sám. … Protože tě mám rád. Přesněji řečeno, protože tě miluju. A ne proto, jak moc jsi krásná zvenčí, ale hlavně proto, jak moc jsi krásná a jaká jsi uvnitř. A tohle není jenom hloupý výplod fantazie, ale pravda pravdoucí, a myslím to smrtelně vážně. Proto jsem zdrhnul z vojny, proto jsem podvedl režiséra, a stal se komplikovaně členem tohohle divadelního souboru. Ne proto, že bych se nějak nedutklivě chtěl stát slavným hercem. To opravdu ne. Tohle jsem udělal proto, že tě miluju. Moc miluju. Přeber si to jak chceš, ale musel jsem a hlavně chtěl ti to říct. Vzhledem k tomu, co se kolem nás teď dělo, a že ses tak vyptávala. A stejně bych to už dlouho nevydržel tutlat. Stejně bych ti to časem taky řekl. Toť je vše, co jsem ti chtěl říct, a co jsi chtěla vědět.“

   Karin už měla delší dobu na krajíčku slzy, ale po tom co jí to Micky všechno řekl, tak se  na něj usmála a rozbrečela se úplně. Micky jí utře slzy, a začne jí hladit po tváři. Karin zavřela oči, a užívala si tu chvíli. Pak se začala k Mickymu přibližovat. Netrvalo dlouho, Karin chytla Mickyho kolem krku, a padl první dlouho očekávaný polibek. Oba dva cítili, že spolu chtějí být, a že se milují. Chvíli k sobě byli přitisknuti čelem, pak vzal Micky Karin do náruče, a odnesl si ji za závěs. Tam ji pomalu postavil na zem, chytil ji něžně kolem pasu, ona jeho kolem krku, a začali se vášnivě líbat.

  Na horním balkoně byla schovaná Tereza a všechno sledovala. Po chvíli se podívala na hodinky, rychle seběhla dolů, vyběhla na jeviště, a zavolala: „Karin, Micky, hej vy dvě hrdličky vylezte.“ Karin vystrčí hlavu, a zeptá se: „Co se děje?“

„Hele vy dva dejte se urychleně dopořádku, protože nejpzději za hodinu je tu Oskar.“

„Jo, hned jsme tam.“ Rychle se vytratili ze sálu, a šli na chodbu. „No jo, ale jak se odsud chceš dostat, když nemáš klíče?“

„Cha, cha, já myslím na všechno.“ zasmála se Terka, a vytáhla z kapsy klíče.

„Kde jsi je vzala?“ zeptala se Karin překvapeně.

„Ukradla jsme je Mirkovi.“ řekla Tereza s úsměvem. Rychle odemkla a všichni tři odešli z divadla.

  Došli do parku, posadili se na lavičku, a povídali si. Najednou si Terka všimla něčeho podivného. „Psst.“ zasyčela.

„Co je?“

„Sakra zmlkni Micky. To je Oskar.“

„Kde?“ vykoktala ze sebe Karin potichu.

„Tam vzadu. Pojďte za to křoví.“

„Kdo to byl?“ zeptala se Karin.

„To byl Oskar.“ Terza si vydechla. Chvíli si povídali, a pak přišla zase řeč na to, jak se Micky a Karin dali dohromady. „Ach jo, tak já vám to shrnu. Micky chtěl Karin řícr asi tohle: Až mě budeš chtít, já budu mít, co žádný nemá…..“ a dále pokračuje zpívat lásku na 100 let. Když skončila, Karin se jenom zasmála, a tiše dodá: „Tak to jses trefila.“

  Pak Micky vystrčil hlavu, a zkontroval, jestli už je Oskar pryč. Vyšel ven z poza křoví, a pomohl Karin vstát. „Hej, počkejte!“ zavolala na ně Tereza. Přiběhla za nimi a řekla: „Nedělejte pitomosti. Přece nemůžete přijít najednou. Bylo by to podezřelé. Jeden z vás musí přijít dřív, a druhý později. Nikomu tím pádem nepříjde podezřelé. Micky půjde první a jás Karin později. Nikomu to tím pádem nebude podezřelé. Ale s váma dvěma chci ještě dneska o polední pauze mluvit. A teď už běž.“ Micky rychle odešel a Karin s Terezou si ještě povídaly.

  Pak dorazily do divadla i holky. Začala zkouška. Karin radši zmizela z jeviště, aby nemusela být při zkouškách se svým milovaným. Ona sama totiž dobře věděla, že by se nemusela udržet, a mohla by po Mickym začít házet pohledy. A to by nemuselo dopadnou dobře. Někdo si toho náhodou všimne, a je malér.

  Však i přesto, že nebyli spolu 24 hodin denně, tak jeden na druhého nepřestali myslet. Láska mezi nimi byla tak velká, že si to snad ani nedovedete představit.

  Jediný, kdo jim stál v cestě, byl Oskar. Jenže Tereza si stála za tím, že když jim ten vztah dala dohromady, nedovolí, aby jim ho teď někdo zničil. A proto slíbila Karin i Mickymu, že se Oskara nějak šetrně zbaví. A začala ho hlídat. Sledovala ho na každém kroku, aby náhodou něco nevyved. Mezitím ještě musela hlídat Karin a Mickyho, aby byli opatrní, nechytali se za ruce a pořád po sobě nekoukali. A celkem se jí to dařilo. Oskara vždycky nějak šikovně zabavila, aby se přestal na Karin  pořád dívat.

  Jednou tak zase byla Karin s Mickym na jevišti, a chvíli se drželi za ruce. Naštěstí si toho Tereza všimla včas, rychle k nim přiběhla a hned je okřikla ať toho okamžitě nechají. A zkouška pokračovala.

  O polední pauze si Tereza zavolala Karin a Mickyho k sobě do šatny. Všichni se posadili, a Tereza jim naštvaným tónem řekla: „Tak poslouchejte, dneska na tom jevišti se to stalo naposled. Jasně jsem vám říkala, aby ste se nadrželi za ruce, nechytali se kolem pasu, a pořád po sobě nekoukali. Náhoda je blbec, někdo si toho náhodou všimne, řekne to Oskarovi, a je problém. A jak ho znám, tak to nenechá plavat. Začne se v tom vrtat, a jestli přijde na to, že Micky utekl z vojny, tak bude kontaktovat policii. Ale samozřejmě ne hned. On není zas takový idiot jak si my myslíme. Ví, že oba dva musíte odehrát premiéru. A le i tak buďte opatrní. V případě nouze po premiéře zmizíte.“ Oba dva jsou celkem vyjevení a nechápavě se zeptají: „A kam máme podle tebe jít?“ Tereza má vše promyšleno: „Kousek za prahou je les, a v tom lese srub. Ten srub vlastní moje kamarádka, a když ji šikovně poprosím, tak mi ty klíčky vypůjčí. Hned dneska jí zavolám a poprosím ji, aby mi je dovezla. Ale neřsknu jí, že je to pro vás dva. Netvrdím, že by to prokecla, ale jistota je jistota. Micky s Karin jí poděkovali, slíbili, že si dají pozor na ty pohledy, chytání se za ruce, atd. A protože končila polední pauze, tak se všichni vrátili na jeviště.

  Karin s Mickym se postavili, každý na jiný konec jeviště, a koukali, každý někam jinam, hlavně ne na sebe. Terka je jenom se zájmem pozorovala, a bylo jí částečně do smíchu, a částečně byla ráda, že ji Karin a Micky poslechli a dávají si pozor. Oskar byl klidný, občas se kouknul na Karin, a pak se zase díval pánu bohu do oken. Terča si oddechla, jelikož šlo vše podle plánu. V evolných chvílích Tereza připravovala plán na útěk Mickyho a Karin. Ani jeden z nich o tom nevěděl. Plán byl připraven pro případ nouze.

  A čas běžel jako voda v jizeře. Vztah Mickyho a Karin byl zatím tajný, ale za to pevný, jako skála, silný jako dubový kmen, a láska mezi nimi byla vroucí, jak šlehající plameny. Každou volnou chvíli, každý večer, i každou noc trávili spolu. Samozřejmě v divadle. Jelikož Micky neměl kam jít, tak přespával v divadle, většinou pod jevištěm. Karin mu nemohla nijak pomoct, aby ho neprozadila, a k Terce na ubytovnu taky nemohl, neboť by ho tam našla policie.

  Každý den byl lepší, a lepší, a pro Karin a Mickyho byl jeden růžovější než druhý. Taky to Terku velmi těšilo. Byla ráda, a zárověň obdivovala, jak velká láska mezi nimi je, jak milují jeden druhého, jak jsou schopni se jeden pro druhého obětovat, co jsou schopni jeden pro druhého udělat.

  Čas utekl, jako voda. Je pět dní před premiérou nového muzikálu, ve kterém už hlavní roli nehraje Franta Strouhal, v celém divadle přezdívaný ,pakopysk‘, ale hlavní roli dostal právě Micky. To sice Terce, Karin a Mickymu moc nenahrává, ale to nevadí. Micky s Karin jsou sice spolu i na jevišti, jelikož v muzikálu hrají hlavní dvojroli, ale i přes to, se chovají, tak jak mají, aby se neprozradili.

  Někomu to může připadat směšné, někdo si může myslet, že v reálném životě to není možné. Ale je to právě naopak. Copak Micky a Karin nežijí v reálném životě? Kdyby jejich vztah nebyl reálný a byl to jenom sen, asi by v něm nebyl Oskar a spousta dalších lidí. A Mickyho by nehledala policie, a z vězení, pokud by v něm vůbec byl, by neutekl, ale byl by propuštěn. Ale Mickymu nevadí, že z vězení utekl. Je pro něj důležité, že si získal srdce Karin. To je pro něj podstatné. Tereza jim pomáhá, co to jde, a doufá, že to bude alespoň k něčemu dobré. Nejtěžší zkouškou pro ně bude premiéra. Snad se jim to všechno podaří.

  Je den premiéry nového muzikálu, divadla Kalich, Motýl a můra, a taky den útěku Mickyho a Karin. Na celý tenhle den mají Karin, Micky a Tereza jeden důležitý úkol, odehrát premiéru, a utéct. Plus do toho,  ještě Terka nějak sehnat klíčky od Oskarova auta, aby mohli nějak odjet. Podaří se jí to ve chvíli, kdy  sedí v hledišti, a Oskarovi náhle zazvoní telefon, a on odejde na chodbu. Tereza využije Oskarovy nepřítomnosti, a náhodou si všimne, že nechal ty klíčky ležet na sedadle, tak mu je hned sebere. Naštěstí si Oskar nevšiml, že mu ty kllíčky zmizely. Tereza si vydechla.

  V průběhu poslední generálky, si Karin s Mickym sbalí věci, aby byli připravení. Den jim poměrně rychle utekl, a za chvíli začíná premiéra. Všichni jsou nervózní a vystresovaní, ale nejvíce náš trojlístek, Karin, Micky a Tereza. Všichni jsou v kostýmech, a čekají, až se ozve gong. V divadle se zhaslo, představení začíná.

  Muzikál byl skvělý, a blíží se ke konci. Předposlední scéna, a Tereza rychle uteče z jeviště, a jde otevřít zadní dveře, u kterých stojí Oskarovo auto. Fofrem se vrátila zpět na jeviště, a řekla potichu: „Karin, Micky! Pojďte rychle!“ Všichni tři rychle šli k tomu zadnímu východu. „Tak Micky tady jsou ty klíčky. Šťastnou cestu a držte se. Ahoj Karin, měj se hezky. A hlavně buď v klidu, si v dobrých rukách. Micky tě miluje, ty jeho taky. Všechno dobře dopadne. Budem v kontaktu, ale budu volat pouze já vám. V žádném případě nikdy nevolejte vy mi. Mobil budu mít sice pořád u sebe, ale mám strach, aby se mi do něj náhodou někdo nepodíval.“ Rychle naskládali do auta všechny věci, a odjeli. Terka jim zamávala na rozlučenou a vrátila se zpět na jeviště.

  Po premiéře bylo naplánováno ještě několik dalších představení, ale už bez Mickyho a Karin.